Okoř
1. Na okoř je cesta jako žádná ze sta, vroubená je stromama.
Když jdu po ní v létě,samoten na světě,sotva pletu nohama.
Na konci té cesty trnité, stojí krčma jako hrad.
Tam zapadli tampi, hladoví a sešli, začli sobě notovat.
R.:Na hradě Okoří světla už nehoří bílá paní šla už dávno spát.
Ta měla ve zvyku podle svého budíku, o půlnoci chodit strašívat.
Od těch dob co jsou tam trampové, nesmí z hradu pryč.
Atak dole v podhradí se šerifem dovádí, on ji sebral od komnaty klíč.
2. Jednoho dne z rána roznesla se zpráva, že byl Okoř vykraden.
Nikdo neví dodnes, kdo to tenkrát odnes, nikdo nebyl dopaden.
Šerif hrál celou noc mariáš s bílou paní v kostnici, místo aby hlídal,
zuřivě ji líbal, dostal z toho zimnici.
R.:Na hradě Okoří světla už nehoří bílá paní šla už dávno spát.
Ta měla ve zvyku podle svého budíku, o půlnoci chodit strašívat.
Od těch dob co jsou tam trampové, nesmí z hradu pryč.
A tak dole v podhradí se šerifem dovádí, on ji sebral od komnaty klíč.